DJ PIF

Omlouvám se za to drastické zpoždění. Rozhodně jsem na to nezapomněl, ale neměl jsem a) čas, b) nápad.

Je fakt, že čtenář mého blogu je již zvyklý na ledacos. Když mi Ailyn o této akci řekla, tak jsem odpověděl „I'm in!“ :).

pokračování...

Opravdu jsem začal přemýšlet nad úlohou plyšových hraček, které dáváme holkám.

Opravdu je holky tak zbožňují?

Pamatuju si, že na zákládce byl myšák ode mě velice posvátný. Koupil jsem ho v místním nákupním středisku a i přes jeho drobnou vadu, natrhlý jeden dráp to byl tuším pejsek jak vyšitý.

(schodou okolností mi tady Mňága zpívá a štěkali nám pejskové && nevím jistě, zda to byl, ale mělo to drápy)

Edita si plyšáka vzala i sebou na výlet a ukázala ho holkám. Pěkně hrdě, dokonce až tak, že se dostal ke mě :))). Jej, to jsou skvělé pointy, těch základních hlášek (rozuměj ze základní školy).

Později jsem dostal plyšáka na oplátku já. Moje první vážnější známost nemohla ujít aktu darování plyšáka. Můj, decentní plyšáček se však s tím od Martiny nemohl rovnat. Vohou, byl trochu větší. Dokonce tak velký, že na něm cestou ze školy domů v autobuse usnula. Jen ho dala na sedadlo a mazlíček byl na světě.

Je to fakt, holky rády dávají plyšáky. Třeba i jen symbolické, červené pajduláčky k narozeninám x).

Avšak a co je důležité…

Zamilovaní prostě plyšáčky a ty ťululinky hrátky, kdy cítí vaši přítomnost skrze věc, kterou mají na sobě mají rádi. A promiňte, ale holky obzvlášť. Hlavně narážím na pořádný dotyk plyšáčků.

No vidíte, právě jsem narazil na fotku, kde je plyšák přímo úpěnlivě drcen v náručí.

Svého času populární blogerka z Prahy popisující své nevšední pohledy na věci blízké žije!

Dnes jsem byl svědkem její destrukce.

Pozdravuje vás x) A vyhlašuje soutěž, vítěz dostane čokoládu. Jen nevím jakou soutěž :))).

:D, nespletl jsem si rubriku.

Ovšem, ve středu mě čeká koncert JAR, asi tam písnička „Táhni Štěpánko“ nezazní, ani další starší pecky, to ovšem neznamená, že to nebude kvalitní zážitek. Už teď (co teď, už souvislejší dobu), se těším jak malej Viktořík a upozorňuju Wjenceslawa & Verunku, že budu prasátko. Budu hrozné prasátko :)).

Chvilku jsem nechal mou nejoblíbenější rubriku samotnou, ale to neznamenalo, že se nic neděje. Právě naopak.

Můj náhodný pohyb palce po touchpadu na mém mp3 přehrávači ve složce s mýma mixama mi určil lehce deepový mix z konce ledna. Ale právě takové písničky miluju.

Co já vám vlastně chci říct. Prakticky nic.

Psát tu o holkách, o mých konkrétních zážitcích, to už je holt asi zamnou.

Ne že bych to neudělal rád… Já tady fakt nemůžu nic psát ;D. Už je to moc provalené. Začínám pomalu uvažovat, že si zřídím něco tajného a tam si budu moci psát vlastně vše. Anonymní království x).

Jedna moje kamarádka mi včera řekla pár moc hezkých vět, které mě inspirovaly, dodaly mi sebevědomí, a i když řekla to nejlepší co mohla, stejně mě moc neuklidnily.

Co se dá dělat. Tady tydle vztahy a vše kolem nich, to je fakt svinstvo největší x). Jak nás srdce vede všemožnýma kanálama a já jen čekám, v jakém kanálu zase skončím x).

To asi není dobrý přístup, když už předem myslíte na neúspěch. Pak sice neúspěch méně bolí, ale…

Nevadí, rozseknu to. Pokud mi máte cokoliv co říct, ať se to netýká holek, protože já potřebuju skutečně „little break“ :).

PS: Ano nadpis je refrénem jedné písničky.

Jelikož, už je něco passé, můžu si tak nějak pustit pusu na špacír.

Další hezká vzpomínka na jednu holku, zde na blogu :). Shrnul bych to asi tak, že jsem se z uplynulých cca dvou měsíců naučil, že nemá cenu bojovat o zadanou holku, i když je to povýšené ušlechtilým cílem ji dostat ze spárů evidentně nekvalitního a nevyváženého vztahu. To úsilí, i když mělo, řekl bych ideální náběh, nakonec vyšlo na prázdno. A nezískala ani jedna strana nic.

pokračování...

Milí drazí čtenáři. Mě by taky nudilo číst o škole… Věřím, že toto místo čas od času nějaký ten příspěvek, který stojí o pořádné uvíznutí nejen vašeho oka ;DD. Samozřejmě, příznivci kategorie ‚grls‘ opět jásají :).

Dnes to bude o veřejném čtení psané korespondence od holek. Nemusel jsem moc hledat, možná tak jen tu naprosto první ;))). Ale ta stála za to.

pokračování...

Rozhodně je blbost dělat vše podle příruček a tím potlačovat svou originalitu.

Na druhou stranu, říkejte si co chcete, ale svádění je hra. Je to hra o to, kdo déle vydrží, kdo déle bude v defenzívě a tím zvýší svou přitažlivost pro protějšek.

Myslíte si, že se věci dějí jen tak samospádem, jen tak že plynou? Omyl.

Věci se dějí, protože někdo chce vyhrát, protože někdo chce řídit svůj život tak, aby se stalo to, co on chce a pokud je chytřejší než protějšek, tak toho i dosáhne.

Zkrátka, má to všechny aspekty hry a věci možná plynou samy jen u toho, komu nedošlo, že může svůj život maximálně ovlivňovat podle své vůle :).

Můj kamarád Pavel, který má naprosto skvělý a zkušený pohled na věc, mi tudle řekl hezký příběh. No příběh, spíše se mě na něco zeptal:

„Kdybys měl před sebou dvě holky (uvažujme, že by byly stejně krásné) a jedna by byla nahá a druhá ve spodním prádle, kterou by sis vybral?“

Odpověděl jsem docela bez váhání, že tu ve spodním prádle.

Proč?

Protože bych věděl, že nakonec z ní ty kalhotky stejně dostanu. To je na tom to atraktivní.

Když to trochu přenesu – ano, jsme lovci, kterým dělám radost pocit z vítězství a ne ze snadné kořisti.

Že je základem oslovení ženy záminka, to je jasné.

Většina „znalců“ v této oblasti oslovování neznámých slečen se shoduje, že vůbec nezáleží na tom co říkáte, ale jak se přitom tváříte, jakou máte intonaci.

Nevím, zda je to nějaké štěstí posledních dnů, nebo jsem jen zkrátka vnímavější… Pravdou ovšem je, že asi ten trénink, kdy člověk šel s nějakým připravenou záminkou, která se dala použít v každé situaci, nebyl rozhodně marný.

Za poslední týden jsem oslovil dvě holky, které mi šly se záminkou právě naproti, stačilo být jenom připravený. Dříve, než jsem stačil něco vymyslet, předběhly mě.

Tím daly setkání větší, řekl bych až osudový charakter a tak snad oboustranně povýšili toto setkání na přirozenější, kamarádštější.

pokračování...

Tak nějak mám zase chuť si blognout o holkách. Měl jsem nějakou vnitřní pauzu, kdy jsem moc kontakt s holkama nevyhledával.

pokračování...